Na izolaci testovaného zařízení je po stanovenou dobu aplikováno napětí vyšší než normální provozní napětí. Pokud je izolace dostatečně dobrá, aplikované napětí bude produkovat pouze velmi malý svodový proud. Pokud svodový proud izolace testovaného zařízení zůstane ve stanoveném rozsahu během stanovené doby, lze určit, že testované zařízení může bezpečně fungovat za normálních provozních podmínek. Mezi jeho hlavní účely patří: testování schopnosti izolace odolávat pracovnímu napětí nebo přepětí; kontrola kvality výroby nebo údržby izolace elektrických zařízení; eliminace poškození izolace způsobeného surovinami, zpracováním nebo přepravou, snížení četnosti předčasného selhání produktu; a ověření elektrických vzdáleností a povrchových vzdáleností izolace.
Testovací systém se obvykle skládá ze tří hlavních modulů: programovatelného napájecího modulu, modulu pro sběr a úpravu signálu a počítačového řídicího systému. Struktura tradiční zkoušečky výdržného napětí se skládá hlavně ze zesilovací části (transformátor pro regulaci napětí, zvyšovací transformátor a vypínač napájení), řídicí části (vzorkování proudu, časovací obvod, obvod alarmu) a obvod displeje. Jeho pracovní princip je následující: uživatel ovládá výstupní napětí -napěťového transformátoru nastavením regulátoru napětí; řídicí jednotka po obdržení spouštěcího signálu připojí napájecí-napájení a vypne napájení a spustí alarmy poté, co svodový proud překročí limit nebo vyprší doba odpočítávání; obvod displeje se používá k zobrazení výstupního napětí, svodového proudu a času odpočítávání.
Zásadní rozdíl mezi programovatelným testerem výdržného napětí a tradičními nástroji spočívá v sekci zvýšení-nahoru: jeho vysoko-krok nahoru-nenastavuje síťový regulátor napájení a napětí, ale jednočipový mikropočítač generující sinusový signál o frekvenci 50 Hz nebo 60 Hz, který je poté zesilován zesilovačem výkonu a zesilovačem Hodnota výstupního napětí je také řízena jednočipovým mikropočítačem.
